Devonské zkameněliny

V devonských vápencích Moravského krasu se zachovaly celé polohy s velmi bohatým zastoupením zkamenělin prvohorní mořské fauny. K hlavním zástupcům zkamenělin ve vápencích patří především tyto taxony:

Ramenonožci (Brachiopoda) jsou vymřelá skupina mořských živočichů, žijících přisedle na mořském dně. Vápnité schránky jsou podobné ulitám mlžů. Vyskytují se především v josefovských vápencích, kde dominují tlustoskořepatí ramenonožci rodu Bornhardina. Velmi vzácně se vyskytují ramenonožci rodu Spirifer s široce protaženými, radiálně rýhovanými schránkami. Ramenonožci se často nacházejí v tzv. lumachelách, což je označení horniny složené z úlomků i celých schránek.

Stromatopory jsou také vymřelá skupina živočichů, kteří žili přisedle na dně teplejších moří. Jejich trsy vytvářely rozsáhlé vápencové útesy. Jednotlivé trsy jsou většinou masivní, válcovité, bochníkovité, destičkovité či rozvětvené a dosahují velikosti od několika milimetrů do několika metrů. K nejtypičtějším stromatoporám Moravského krasu patří zástupci rodu Amhipora a Idiostroma s větevnatými formami a Actinostroma s bochníkovými a plátovými trsy se zřetelnou síťovitou stavbou. Stromatopory řadíme k mořským houbám – demospongiím. Zkameněliny stropatopor jsou charakteristické pro lažánecké vápence.

Koráli jsou typickou zkamenělinou vilémovických vápenců. Jsou zastoupeni řádem drsnatých korálů (Rugosa) a řádem korálů tabulátních (Tabulata). K typickým zástupcům rugosních korálů patří např. koráli rodu Acantophyllum. Z tabulátních korálů můžeme jmenovat např. Caliopora nebo Scoliopora. Ze současných moří jsou známy formy velmi podobné tabulátním korálům, a je velmi pravděpodobné, že jsou přímými příbuznými a snad i pokračovateli těchto dávných skupin.

Poměrně přesně určit stáří jednotlivých vrstev pomáhají fosilie tzv. konodontů. Hádsko-říčské vápence líšeňského souvrství jsou také zajímavé paleontologickými nálezy trilobitů. Množství zkamenělin mnoha skupin pohromadě pomáhá vědcům při srovnávání a zkoumání stáří hornin na různých místech světa.

Jurské zkameněliny

V jurských vápencích a spongilitech rudických vrstev je obsažena velmi bohatá mořská fauna. K hlavním zástupcům zkamenělin v jurských sedimentech patří především následující taxony:

Amoniti představují vyhynulou skupinu hlavonožců s vnější schránkou podobnou loděnkám. Podle nálezů schránek či otisků amonitů zde bylo popsáno celkem 28 druhů. Nejčastěji se vyskytují schránky rodů Cardioceras, Perisphinctes, Peltoceras a Rursiceras. Naprostá většina fosilií pochází z několika umělých odkryvů v písčitých vápencích. Jednalo se zejména o Lom Hrubých u Olomučan, který zanikl kolem roku 1950. Sběr dobře zachovaných zkamenělin byl poměrně běžnou záležitostí a byly zde nalézány na dnešní dobu unikátní exempláře někdy i „obřích“ rozměrů. Jeden z největších amonitů nalezených v té době měří v průměru 50 cm.

Belemniti jsou vyhynulí hlavonožci, připomínající nejvíc dnešní sépie. Mají vnitřní přímou schránku doutníkovitého tvaru – rostrum. K nejběžnějším zástupcům belemnitů Moravského krasu patří rod Hibolites.

Ježovky (Echinoidea) jsou velmi početnou třídou ostnokožců. Otisky schránek či ostnů ježovek v rohovcích patří k nejběžněji nalézaným jurským zkamenělinám Rudické plošiny. Hlavními zástupci jsou rody Plegiocidaris a Pseudocidaris.

Velmi hojné jsou též živočišné houby (Porifera) či ramenonožci (Brachiopoda) rodů Terebratula a Rhynchonella. Písčité vápence jsou rovněž velmi bohaté na mikrofosilie dírkovců. Bez udání polohy nálezu je popisován i zub žraloka dlouhý cca 30 mm.

Třetihorní zkameněliny

V odebraných vzorcích bádenských (třetihorních) sedimentů byla popsána hojná fosilní fauna dírkovců, láčkovců, mechovek, mlžů, plžů a otolity ryb (otolity jsou vápnité útvary ze statického ústrojí ryb, někdy jediné pozůstatky, které se nám z ryb zachovávají).

Třetihorní sedimenty jsou nesmírně zajímavé pro paleontology. Z dochovaných fosilií lze jmenovat např. nálezy ústřic z Knechtova lomu u Březiny. Tlustostěnné ústřice a úlomky bádenských korálů byly zastiženy i v podzemních prostorách jeskyně Svážná studna v Lažáneckém žlebu.

V Západním lomu dobývacího prostoru Mokrá byly zjištěny vertikální krasové pukliny vyplněné šedozelenými vápnitými jíly s bohatou faunou miocénních terestrických obratlovců – obojživelníků, plazů a savců.

Čtvrtohorní zkameněliny

Nejstarší paleontologické nálezy čtvrtohorních obratlovců (lev, medvěd, srnec, bizon a prase) pocházejí z krasových trhlin z lomu Malá dohoda u Holštejna. Řada jeskyní Moravského krasu je významnými paleontologickými lokalitami s četnými nálezy kostí velkých pleistocénních obratlovců, zejména jeskynních medvědů. Doloženy jsou i další druhy jako např. jeskynní hyena nebo lev. K významným jeskyním, které využívali medvědi k zimnímu spánku, patří systém Sloupsko-šošůvských jeskyní, jeskyně Pod Hradem, Kateřinská a Výpustek.

Kosti nalezené v půdě.
Obraz vývoje zdejší krajiny ve čtvrtohorách dokládají zbytky holocénních travertinů s měkkýší faunou dochované např. v těsné blízkosti jeskyně Štajgrova díra v Pustém žlebu. K nejzajímavějším výsledkům výzkumu travertinu patří zjištění typického lesního prostředí v minulosti Moravského krasu. Tím se výrazně odlišuje od podmínek v Českém nebo Slovenském krasu. O vývoji přírody a krajiny poskytují další cenné informace výzkumy malakocenóz (schránek fosilních plžů) v portálech jeskyní a pod skalními převisy.